Web nejistoty
 Home 

Modelování průchodu extrémní povodně nádrží Orlík

Vladimír Bíňovec

 
   
orlik1orlik2orlik3

Úvod

 
            Během první poloviny srpna 2002 se vyskytly v prostoru střední Evropy vydatné regionální deště. Na území České republiky zasáhly převážnou část povodí Vltavy, dále povodí Dyje, a to zejména v Rakousku, a další území již menšího rozsahu. Tyto srážky byly mimořádné, a to jak velikostí zasažené plochy, tak svojí intenzitou a trváním. Extrémní hydrologické důsledky ještě zvýšil časový sled těchto srážek ve dvou vlnách v rozpětí jen několika málo dní na prakticky stejném území. Zmíněné dvě vlny srážek vyvolaly povodně, při kterých na mnoha tocích byly dosaženy největší kulminační průtoky za celé období pozorování.

 
           
V minulém století byl na řece Vltavě vybudován rozsáhlý systém hydrotechnických děl, nazývaný také Vltavská kaskáda. Systém se skládá z těchto hlavních částí : nádrže Lipno, Hněvkovice, Orlík, Kamýk, Slapy a Štěchovice. Původní záměr výstavby bylo vybudování vodní cesty z Prahy do Českých Budějovice. Později však byl plán změněn a další vývoj se zaměřil na hydroenergetické a rekreační účely. Menší důraz již byl kladen na retenční funkci a z pohledu povodní 2002 by toto mělo být opětovně zváženo. V minulosti se již problematikou průchodu povodňových vln Vltavskou kaskádou zabýval Novák [1] ve Výzkumném ústavu vodohospodářském, Praze 6 Podbabě. Studie Nováka [1], která posuzovala propagaci povodňové vlny s objemem výrazně větším než celkový retenční objem Vltavské kaskády, dospěla k závěru, že povodňová vlna může překonat vzdálenost 120 kilometrů mezi Týnem a Slapy v čase o 8,5 -11,5 hodin kratším v porovnání s postupem totožné vlny bez přítomnosti Vltavské kaskády.

 
            Největší nádrž Vltavské kaskády je Orlík. Celková délka nádrže je 68.5 kilometrů a celkový objem přes 700 milionů metrů krychlových. V srpnu 2002 byla první povodňová vlna zachycena a plně transformována hlavně díky nádrži Orlík. Druhá vlna, která byla co do objemu 4-5 krát větší, způsobila významné zvýšení hladiny v nádrži. Maximální hladina v nádrži byla překročena o 1.57 metrů a během kulminace přepadala voda nekontrolovatelně  nejen přes přelivy, ale i dalšími objekty, které k tomu nejsou určeny ( revizní a kabelové štoly, lodní výtah, tunely pro měření deformací, hydroelektrárna ). Z toho posléze vyplynuly určité nejistoty v určení hodnoty kulminačního průtoku.

 
Cíle

 
           
Výsledky této práce by měly pomoci přesněji posoudit a vyhodnotit budoucí povodně na tomto vodohospodářském díle a posloužit jako užitečný nástroj při monitorování průchodu povodňové vlny nádrží. Dále mohou posloužit jako příklad pro nádrže jiné. Dílčí problémy které je nutné řešit jsou následující : 1) Ověření základních charakteristik nádrže ( zatopené plochy a zatopené objemy ) v současnosti udávaných manipulačním řádem a prodloužení jejich platnosti až po úroveň hladiny dosaženou při povodních 2002. 2) Porovnání v současnosti užívané metody výpočtu bilančního přítoku ( vstupem je úroveň hydrostatické hladiny ) s metodou uvažující hydrodynamickou hladinu ( vyskytuje se zde zpětné vzdutí ). 3) Určení rozsahu území zasaženého zpětným vzdutím při extrémní povodni a to zejména v horních částech nádrže. 4) Vytvoření metodiky pro monitorování průchodu povodňové vlny nádrží za pomoci soustavy měřících stanic rozmístěných podél nádrže.


Část práce je publikována jako Technický list výsledku řešení CIDEAS.  (formát.pdf)

 Část této práce byla odeslána jako příspěvek na konferenci Hydroinformatics 2006 ve Francii, Nice.  (formát.pdf)

 Dále byly výsledky publikovány na konferenci Vodní toky 2006 v Hradci Králové.  (formát.pdf)

Celá problematika je přehledně shrnuta v diplomové práci. (formát.pdf)


 

  webmaster  autor